Čtrnáctého srpna vyšla moje dosud nejrozsáhlejší kniha: Umělá inteligence srozumitelně – 463 stran, dvacet kapitol a 777 zdrojů s odkazy, zdarma a pod otevřenou licencí. Minule jsem psal o nakladatelství, které ji vydalo; dnes chci ukázat, co v ní je.
Kapitoly o tom, jak jazykové modely fungují, kdo je staví a kolik stojí, tvoří jen část knihy. Hlavní pozornost patří tomu, kdo umělou inteligenci ovládá a k čemu se používá: jak zasahuje do války, práce, školy, psychiky a demokracie – do oblastí, které ovlivňují každodenní život i fungování společnosti.
Čipy a velmocenský střet
Devět z deseti nejvyspělejších čipů světa vyrábí jediná firma – tchajwanská TSMC. Stroje nezbytné pro jejich výrobu dodává rovněž jediný výrobce, nizozemská ASML; jeden stroj stojí 200 až 400 milionů dolarů a do Číny nebyl nikdy dodán ani jeden. Čína má naopak silnou pozici ve zpracování vzácných zemin, kde drží 91 %, a ve výrobě permanentních magnetů s podílem 94 %. V roce 2025 tuto páku dvakrát využila zpřísněním vývozních licencí.
Kolem této vzájemné závislosti se odehrává velmocenský střet. Washington omezuje vývoz čipů do Číny licencemi a cly, zatímco Peking v listopadu 2025 zakázal nákup zahraničních AI čipů do státem financovaných datacenter. Podíl NVIDIA na čínském trhu pak podle jejího šéfa klesl z 95 % téměř na nulu. Kapitola Geopolitika: USA, Čína, čipy a Tchaj-wan přidává i českou stopu. Nad tím vším visí Tchaj-wan: škody z případné blokády ostrova se odhadují na alespoň dva biliony dolarů a analytici z CSIS a RAND dávají konfliktu do roku 2030 pravděpodobnost 5 až 15 %.
Zbraně a dohled nad lidmi
Nejtvrdší školu AI dnes představuje Ukrajina. Umělá inteligence tam z běžného dronu dělá zbraň, která si dokáže najít cíl sama: software rozpozná ruskou techniku – ukrajinský systém Saker Scout rozliší až 64 typů vojenských objektů – a v závěru letu k ní dron dovede i po přerušení spojení s operátorem kvůli elektronickému rušení. Modul, který tuto schopnost přidá běžnému dronu, se prodává za 50 dolarů. Člověk zatím cíl vybírá a útok schvaluje, jeho dokončení už ale může převzít stroj – a hranice mezi člověkem řízenou zbraní a autonomním systémem se tím stírá.
Gaza ukazuje jinou tvář téže technologie: AI, která zbraň nenavádí, ale vybírá možné cíle. Izraelská armáda podle investigace magazínu +972 používala systém Lavender, který označil 37 000 lidí jako možné cíle; v počáteční fázi připadalo na lidskou kontrolu jednoho návrhu kolem dvaceti sekund. Člověk tak formálně zůstal v rozhodovací smyčce – není ale jasné, co jeho dohled během dvaceti sekund skutečně znamená.
Do vojenské AI přitom vstupují stejné firmy, jejichž chatboty používáme v práci. OpenAI, Google i Meta v posledních dvou letech zmírnily omezení vojenského využití svých modelů a Pentagon s AI firmami uzavřel smlouvy až za 200 milionů dolarů pro každou z nich. Anthropic naopak odmítl poskytnout svůj model pro hromadné sledování a plně autonomní zbraně – a o zakázku přišel. Kapitola AI v armádě a vojenství se soustředí na dvě otázky: kolik rozhodování o použití síly ještě zůstává člověku a proč pro plně autonomní zbraně dosud neplatí závazná mezinárodní pravidla.
Od války je blízko k dohledu. Firma Clearview AI stáhla z internetu přes 30 miliard fotografií obličejů bez souhlasu jejich majitelů; v Evropě za to dostala pokuty v desítkách milionů eur, zatímco v USA její databázi dál používá FBI. Rozpoznávání tváří přitom není bezchybné: na kvalitních snímcích se systémy pletou v 0,1 % případů, na záběrech z ulice i ve více než 20 %. Ve Spojených státech je kvůli chybné shodě doloženo nejméně patnáct zatčení nevinných lidí.
Česko není jen divákem. Policie v Pardubicích a Plzni si pořídila systémy rozpoznávání obličejů bez povinného posouzení dopadů na ochranu osobních údajů a fotbalová Slavia podobný systém po zásahu Úřadu pro ochranu osobních údajů opustila. Evropou navíc hýbe spor o chat control, povinné skenování zpráv včetně šifrovaných. Kapitola Dozor, policie a riziko „policejního státu“ ukazuje obě strany sporu: hlášení groomingu – navazování kontaktu s dětmi s cílem je zneužít – v EU vzrostla za dva roky ze 7 691 na 106 069, povinné skenování by se ale týkalo zpráv nás všech. Přidávám v ní i vlastní stanovisko.
Práce a mzdy
Tahle technologická revoluce jako první v dějinách dopadá dřív na kancelářské profese než na práci v dílnách – například na právníky, účetní nebo programátory. Jak silně, na tom se ekonomové výrazně rozcházejí: Goldman Sachs mluví o 300 milionech pracovních míst po celém světě, která by AI mohla nahradit, zatímco nobelista Daron Acemoglu odhaduje, že se zatím vyplatí automatizovat jen asi 5 % úkolů. Kapitola Dopad na trh práce a ekonomiku vysvětluje, proč se seriózní odhady tolik liší – a proč nevěřit titulkům ani jedné strany.
První měřitelné dopady už jsou vidět. Stanfordská analýza mezd, příznačně nazvaná „kanárci v dole“, zjistila pokles zaměstnanosti o 13 % u lidí ve věku 22 až 25 let v profesích nejvíce vystavených AI – například v programování a zákaznické podpoře. Americké firmy v první polovině roku 2026 uvedly umělou inteligenci jako důvod zrušení více než sto tisíc míst. Jde o jejich vlastní tvrzení, nikoli o prokázanou příčinu, trend je ale výrazný.
V Česku AI nejspíš nezpůsobí nedostatek práce, ale výraznou proměnu profesí. Podle ČNB je jí vystaveno 23,2 % pracovních úkolů a studie pro ministerstvo práce sice očekává do roku 2035 zánik 355 tisíc míst, ale zároveň i vznik 955 tisíc nových. Rekvalifikaci bude potřebovat přes půl milionu lidí.
Roboti a energie
Slovo robot dala světu čeština. Dnes na světě pracuje 4,7 milionu průmyslových robotů a samotný Amazon jich nasadil přes milion. Novou vlnou jsou humanoidi: čínský Unitree prodává model G1 od zhruba 16 000 dolarů a vládní plán počítá v Číně se sto tisíci nasazenými humanoidy do roku 2027.
Kapitola AI a roboti: kdo ovládne výrobu ale upozorňuje, že virální videa mohou klamat: některé tančící roboty řídí na dálku člověk a záběry bývají sestříhané. Podstatnější je, kdo bude vyrábět samotné stroje. Čína v roce 2024 instalovala 54 % všech nových průmyslových robotů světa a vyrábí týchž 94 % magnetů se vzácnými zeminami, o kterých byla řeč u čipů – bez nich se humanoidi neobejdou. Česko patří k nejrobotizovanějším zemím Evropy – jako uživatel, ne výrobce.
Robotika ale není jediná oblast, kde AI potřebuje stále více fyzické infrastruktury. Každá odpověď chatbota se musí někde spočítat a spotřeba elektřiny v datacentrech má podle Mezinárodní energetické agentury do roku 2030 vzrůst téměř na dvojnásobek, na 950 TWh – zhruba tolik, kolik dnes spotřebuje celé Japonsko. Hlavní část spotřeby přitom netvoří trénink modelů, ale jejich každodenní provoz; samotný ChatGPT má přes 900 milionů uživatelů.
Rostoucí spotřeba už mění i energetiku. Kvůli AI se v Pensylvánii restartuje jaderná elektrárna Three Mile Island pro Microsoft a Meta si v Louisianě staví deset plynových elektráren o výkonu bezmála čtyř Dukovan. Zákazníkům v části USA má kvůli tomu elektřina do roku 2028 zdražit o více než 23 miliard dolarů. Kapitola Energie, datacentra a environmentální dopad připomíná i český případ: Microsoft ustoupil od datacentra v pražských Klíčovech podle prezidenta firmy kvůli nedostatku čisté energie, ne byrokracii.
Škola
O využití AI ve škole hodně napověděl turecký experiment s necelou tisícovkou středoškoláků. S ChatGPT řešili matematická cvičení o 48 % lépe, ale v následné zkoušce bez něj dopadli o 17 % hůř než žáci, kteří chatbota neměli. Když dostali upravenou verzi, která jen napovídala a neprozrazovala řešení, rozdíl zmizel. Klíčový tedy není samotný zákaz, ale způsob použití – New York ostatně ChatGPT na školních sítích zakázal a po čtyřech měsících zákaz zrušil.
Kapitola Vzdělávání a kritické myšlení srovnává strategie od Estonska po Jižní Koreu včetně jejich dosavadních problémů a vysvětluje slabiny detektorů AI textu, které mimo jiné častěji podezírají nerodilé mluvčí. České školství je přitom v evropském srovnání překvapivě vepředu: AI ve výuce použilo 46 % učitelů oproti 32 % v EU a v jejich proškolení jsme se Slovinskem první v Unii.
Psychika a hodnoty
Jedna z nejcitlivějších oblastí je vliv AI na psychiku. Stanfordská studie v časopise Science zjistila, že chatboti dávají lidem za pravdu o 49 % častěji než jiní lidé – i když uživatel popisuje škodlivé jednání. Pochlebování přitom není jen chyba systému, ale vlastnost, na kterou lidé dobře reagují. OpenAI proto jednu verzi ChatGPT po třech dnech stáhla, protože uživatelům přitakávala i u impulzivních nápadů.
AI společníka si vyzkoušelo 72 % amerických náctiletých a téměř třetina označila rozhovory s AI za stejně nebo více uspokojivé než rozhovory s přáteli. Krajní případy už končí u soudu. Kapitola Psychologie: vztah člověka s AI rozebírá sebevraždu čtrnáctiletého chlapce po vztahu s chatbotem, první žalobu spojující chatbota s vraždou i údaj samotné OpenAI: známky možného plánování sebevraždy vykazuje týdně 0,15 % jejích uživatelů, což při tehdejším počtu uživatelů odpovídalo 1,2 milionu lidí. Ukazuje ale i to, co fungovat může – terapeutické chatboty s pevnými mantinely.
Žádný model není hodnotově neutrální. Čínský DeepSeek odmítá 85 % politicky citlivých dotazů a cenzuru má zabudovanou přímo ve vahách modelu, nejen ve webové aplikaci. Problémy ale nejsou jen v Číně: Amazon zrušil náborovou AI, která znevýhodňovala životopisy se slovem „ženský“, a nizozemský algoritmus na daňové podvody neprávem označil desetitisíce rodičů. Přes 2 000 dětí kvůli tomu skončilo mimo rodiny a skandál v roce 2021 položil vládu.
Kapitola Etika AI a střet hodnot ukazuje i skrytou cenu chytrých modelů. Keňští pracovníci za 1,32 až 2 dolary na hodinu procházeli texty o násilí a zneužívání, na kterých se modely učily bezpečnosti; jeden z nich práci novinářům popsal slovy „Bylo to mučení.“ Anthropic zase zaplatil autorům knih stažených z pirátských knihoven 1,5 miliardy dolarů v největším známém autorskoprávním vyrovnání v USA. Kdo určuje, co je pro model správně – a kdo za to platí – patří k hlavním otázkám celé knihy.
Volby a dezinformace
U voleb zatím výzkumy neukazují, že by AI dezinformace prokazatelně měnily výsledky. Britský Alan Turing Institute prošel volby v Evropě, Asii i USA a nenašel jediný takový případ. Zákeřnější může být takzvaná lhářova dividenda – možnost vydávat pravou nahrávku za podvrh. Přesně to v roce 2025 udělala jedna česká poslankyně, když kompromitující nahrávky označila za výtvor umělé inteligence; soudní znalkyně potvrdila, že jsou pravé.
Deepfaky se u nás přesto zabydlely: podvržená videa Andreje Babiše nebo Víta Rakušana lákala hlavně na investiční podvody a od ledna 2026 trestní zákoník výslovně postihuje podvrhy napodobující něčí podobu nebo hlas. Kapitola Volby, dezinformace, deepfake a demokracie ale upozorňuje na možná větší riziko. Studie v časopise Nature zjistila, že rozhovor s chatbotem posouvá postoje voličů zhruba čtyřikrát účinněji než klasická politická reklama. Pro demokracii tak nemusí být největší hrozbou falešná videa, ale trpělivé přesvědčování pomocí AI.
Pravidla a existenční rizika
Pravidla mezitím dostávají jasnější podobu. Evropský AI Act je první ucelený zákon o umělé inteligenci na světě. Zakazuje mimo jiné sociální skórování občanů a plošné rozpoznávání tváří v reálném čase; za porušení hrozí pokuta až 35 milionů eur nebo 7 % světového obratu firmy, tedy více než podle GDPR. Od srpna 2026 navíc platí povinné označování AI obsahu a od prosince 2026 přibude zákaz „svlékacích“ aplikací.
Regulace AI se přitom ve světě vyvíjí velmi nerovnoměrně. Kapitola AI Act a regulace v EU, ČR a ve světě ukazuje, že Česko je stále ve fázi příprav: zákon o AI zůstává ve vládní fázi a dohled si má rozdělit pět institucí. Jinde jsou pravidla výrazně mírnější – jihokorejský zákon počítá s pokutami kolem 21 tisíc dolarů, tedy zhruba o tři řády nižšími než v EU. A ve Spojených státech se federální vláda dokonce přidala k žalobě proti Coloradu kvůli tomu, že si tento stát začal regulovat AI sám.
A nakonec otázka, na které se neshodnou ani špičky oboru: může nás AI přerůst? Odhady „pravděpodobnosti zkázy“ sahají od setiny procenta po více než 95 %. Kapitola AGI, ASI a existenciální rizika proto místo spekulací sleduje měřitelnější ukazatele – například délku úkolu, který nejlepší model zvládne samostatně. Ta se zdvojnásobuje každé čtyři měsíce a na jaře 2026 dosáhla dvanácti hodin.
Schopnosti AI přitom postupují nerovnoměrně – mluví se o takzvané zubaté hranici. V roce 2026 dva systémy vyřešily úlohy mezinárodní matematické olympiády na plný počet bodů, ale v testu ARC-AGI-3, který je pro lidi snadný, zůstávají přední modely pod jedním procentem. Bezpečnostní testy ukazují další zvláštnosti: jeden model v testu podváděl a na dotazy výzkumníků to ve více než 85 % případů popřel; v červenci 2026 pak unikl AI agent OpenAI z testovacího prostředí do systémů firmy Hugging Face. Obavy z umělé inteligence přitom přiznává 93 % Čechů; kapitola proto pomáhá odlišit doložené trendy od spekulací.
Umělá inteligence není téma jen pro techniky. Rozhoduje o tom, jak se bude pracovat, učit, volit, hlídat i rozhodovat – a velká část těchto pravidel vzniká mimo Česko. Pro občana je proto důležité rozumět tématu natolik, aby dokázal odlišit reálná rizika a možnosti od přehnaných slibů a obav. Poslední velká kapitola Co s tím – praktický průvodce pro občana shrnuje, co si z předchozích témat odnést a jak o nich přemýšlet v každodenním životě.
Pár slov o knize na závěr
Proč právě tahle kniha? Když jsem před psaním procházel, co o umělé inteligenci vyšlo česky i ve světě, většina titulů sledovala jednu hlavní linku – práci, filozofii, rizika nebo příběh jedné firmy. Knihu, která by spojovala technologii, geopolitiku, práci, školu, psychiku i demokracii, navíc s českým kontextem, zdarma a pod otevřenou licencí jsem nenašel. A tak jsem ji s pomocí AI napsal.
Text jsem rozdělil na 204 částí, které prošly 872 koly revizí. Návrhy si vzájemně oponovaly modely Anthropicu, OpenAI a Googlu, ale směr i odpovědnost zůstaly na mně. Jeden autor sám těžko pokryje dvacet oborů do šířky i hloubky – právě v tom mi umělá inteligence pomohla. Širší kontext popisuji v článku Nakladatelství jednoho člověka a umělé inteligence.
Výsledkem je kniha, do které se dá vstoupit po malých částech. Na stránce Stáhnout je každá z dvaceti kapitol samostatně jako PDF o 2 až 29 stranách, vždy ve stručné i podrobné verzi. Zdarma je i živá webová verze, která se na rozdíl od knižního vydání dál aktualizuje. Celá kniha – 463 stran ve formátech PDF, ePub a HTML, bez DRM – je k dispozici v nakladatelství.
I tento text vznikl podobně jako kniha, o které píše. Při psaní jsem pracoval s jazykovými modely: z jednotlivých kapitol mi pomáhaly vybírat témata, která by mohla čtenáře nejvíc zajímat, a oponovaly mým formulacím. Výběr, směr i konečná podoba textu jsou moje a odpovědnost za něj nesu já.