Myšlenka založit vlastní nakladatelství mě napadla před necelými třemi měsíci. Během dvou měsíců – od 12. června do 14. srpna 2026 – v něm vyšly čtyři knihy: průvodce fungováním veřejnoprávních médií, průvodce důchodovým systémem, ročenka zachycující šestaosmdesát let slánského počasí a průvodce umělou inteligencí.
Všechny knihy si může kdokoli zdarma stáhnout. Každá má řádně přidělené ISBN i DOI a všechny napsal a vydal jediný člověk – ve spolupráci s několika velkými jazykovými modely.
V tomto textu chci ukázat, jak takové nakladatelství funguje. A také vysvětlit, proč se k používání umělé inteligence otevřeně hlásím a proč si myslím, že právě ona může v publikování nabídnout řešení vhodné pro malý český trh.
Co nakladatelství nabízí a jak funguje
Nakladatelství funguje na adrese vydavatelstvi.mila.guide. Nevzniklo pod hlavičkou žádné instituce ani s podporou grantu: vedu ho pod svým jménem a je registrované u české Národní agentury ISBN. Každá kniha má vlastní stránku s obálkou, anotací, obsahem a soubory ke stažení – bez registrace a bez technických omezení.
Zatím vyšly čtyři knihy:
Veřejnoprávní média srozumitelně (12. června 2026, 177 stran) – jak fungují a z čeho se financují Česká televize a Český rozhlas a proč záleží na jejich nezávislosti.
Důchody srozumitelně (30. června 2026, 159 stran) – jak funguje český důchodový systém, jak si stojí ve srovnání se systémy jiných států a jaká rizika mu hrozí.
Počasí ve Slaném 1940–2025 (13. července 2026, 70 stran) – ročenka z dat meteorologické reanalýzy ERA5: vývoj teplot, srážek a rekordů. Lokální příklad středočeského města ukazuje dopady globálních změn klimatu.
Umělá inteligence srozumitelně (14. srpna 2026, 463 stran) – průvodce pro občana, ne pro vývojáře: jak modely doopravdy fungují, kdo je vyrábí, co nařizuje evropský AI Act a co z toho platí pro Česko.
Knihy vycházejí ve třech formátech: PDF pro tisk a čtení na počítači, ePub pro čtečky a HTML pro čtení v prohlížeči. Všechny pod licencí Creative Commons BY 4.0, která dovoluje volné sdílení i úpravy při uvedení autora.
Systém identifikátorů má dvě úrovně. Každá kniha má takzvané konceptové DOI – trvalý identifikátor, který vždy míří na její nejnovější vydání. Každé jednotlivé vydání pak dostává vlastní DOI. Při citování si tak lze vybrat mezi konkrétním datovaným vydáním a titulem jako průběžně aktualizovanou řadou.
DOI registruji přes repozitář Zenodo, a to záměrně: malé nakladatelství nemůže věrohodně slíbit, že jeho vlastní server bude fungovat i za dvacet let. Zenodo je otevřené digitální úložiště provozované laboratoří CERN, vzniklo v rámci evropského programu OpenAIRE a zajišťuje dlouhodobé uchování publikací.
Každé vydání do něj ukládám v plném znění, včetně metadat a propojení s autorským identifikátorem ORCID. Zenodo ručí za to, že DOI vždy povede k dostupnému záznamu – knihy tak nejsou závislé na jediné soukromé doméně.
Konkrétně průvodce důchodovým systémem má konceptové DOI 10.5281/zenodo.21073410. Kdo ho uvede v citaci, odkazuje vždy na nejnovější vydání. První vydání z 30. června 2026 má zároveň vlastní DOI, takže citace v rešerši nebo závěrečné práci může odkazovat přesně na tu podobu textu, kterou autor práce četl. Popularizační kniha tak získává stejnou citační infrastrukturu, jakou vědecké repozitáře běžně poskytují článkům, datovým souborům a softwaru.
Pro knihovny a katalogy je k dispozici strojově čitelný katalog ve formátu ONIX 3.0 a jednoduché JSON API, takže záznamy lze převzít automaticky.
Živý webový průvodce, datované knižní vydání
Samotné texty nevznikají v interním systému nakladatelství. Výchozí podobou každého průvodce je průběžně aktualizovaná sekce webu Občanský kompas (obcansky-kompas.mila.guide). Kapitoly tam upravuji podle změn v zákonech, zpětné vazby čtenářů i technického vývoje.
Zvenku jsou zatím viditelné tři průvodce: veřejnoprávní média, důchody a umělá inteligence. Několik dalších je rozpracovaných. V pokročilé fázi je i kniha o mnoha tvářích větru – od větrné energetiky po bohy větru. Vyjde na podzim.
Průvodci vycházejí z primárních zdrojů – zákonů, statistik a oficiálních dokumentů – a srozumitelně vysvětlují veřejná témata, o nichž se až příliš často rozhoduje jen na základě povrchních dojmů.
Kniha je datovaným snímkem průvodce: má číslo vydání, rok a poznámku typu „Stav k 30. červnu 2026“. Webová verze naproti tomu funguje jako živá databáze – co je na ní dnes, se může zítra změnit. Ne každá kniha ovšem vzniká takto: datové publikace, jako je ročenka slánského počasí, vycházejí rovnou z dat a živý webový protějšek nemají.
Knižní vydání nabízí to, co web neumí: stabilní, citovatelný a archivovatelný dokument s pevnou identitou. Odkaz na konkrétní vydání s ISBN, DOI a datem snímku bude použitelný i za deset let, zatímco poznámka „našel jsem to kdesi na webu“ nikoli.
Psáno v dialogu s umělou inteligencí
V elektronickém publikování nejsem nováček. Založil jsem server zvon.org, jeden z prvních webů na světě věnovaných technologiím XML, a vedl jsem tým, který převedl mezinárodní slovník chemické terminologie IUPAC Gold Book do strukturovaného formátu. Na pražské Vysoké škole chemicko-technologické jsem pak vybudoval Laboratoř informatiky a chemie.
Podstata té práce se za čtvrtstoletí příliš nezměnila: pořád jde o to shromáždit roztroušené a obtížně dostupné poznání a převést je do srozumitelné podoby. Zásadně se změnilo tempo. Co dřív zabíralo roky, zvládnu dnes s pomocí umělé inteligence za měsíce, týdny, někdy i dny.
Pod doménou mila.guide dnes vedle nakladatelství a Občanského kompasu provozuji i zpravodajský portál o městě, kde žiji, archiv pětadvaceti let mé běžecké komunity a hloubkové analýzy právě projednávaných zákonů.
Jak tedy knihy a weby vznikají? Rozhodně ne stisknutím tlačítka „vygeneruj knihu“. Cesta od nápadu k hotovému dílu trvá týdny i měsíce. Během ní si s jazykovými modely vyměním miliony slov, napíšu s nimi stovky skriptů a vytvořím řadu specializovaných aplikací.
Teď bych se chtěl na chvíli zastavit u textu, kterým uvádím své knihy i webové průvodce:
Tyto texty nejsou ani čistě mým dílem, ani čistě dílem umělé inteligence. Hotové věty do textového editoru nevkládám přímo – i mé vlastní formulace se do něj dostávají prostřednictvím umělé inteligence. To ale neznamená, že bych jí přenechal rozhodování o obsahu.
– úvodní kapitola „Jak tyto texty vznikají“, společná všem knihám řady
V praxi si modely navzájem oponují, opravují své výstupy a nabízejí varianty. Já určuji směr, zadávám úpravy a rozhoduji, co se dostane do výsledného textu. Některé věty nakonec napíšu sám, protože se mi nedaří přimět umělou inteligenci, aby mou myšlenku vystihla přesně. Konečné rozhodnutí i odpovědnost zůstávají na mně.
Proto v tiráži ani v bibliografických metadatech umělou inteligenci neuvádím: formálním autorem a nositelem odpovědnosti je člověk. Její podíl však nezamlčuji. Každá kniha jej naopak otevřeně popisuje, protože čtenář má právo vědět, co čte.
Otevřený popis zároveň čtenáři ukazuje, jakým směrem a jak rychle umělá inteligence postupuje. Mnoho lidí stále vychází z předsudků založených na zkušenosti s výrazně slabšími modely, které navíc často jen jednorázově vyzkoušeli – několika náhodnými dotazy v bezplatných verzích.
Práce v uceleném systému, s nejlepšími dostupnými modely a s agenty zaměřenými na různé části procesu, vypadá jinak: dovolí projít prameny v mnohem větší šíři, nechat si tvrzení oponovat jiným modelem a text přepsat v řadě kol.
Kniha Umělá inteligence srozumitelně vyšla 14. srpna a věnoval jsem jí ještě více času než předchozím průvodcům. Jak přesně vznikala – jak se práce dělí mezi autora, jazykové modely a specializované agenty, kde umělá inteligence skutečně šetří čas a kde naopak potřebuje přesné vedení – bude tématem navazujícího textu.
Komu to může být užitečné
Nakladatelství je malé, ale od začátku vzniká tak, aby se jeho produkce dala snadno využívat a aby na ni šlo navazovat. Smyslem projektu není zisk, ale snaha dostat poctivě zpracovaná veřejná témata k co největšímu počtu čtenářů; náklady přitom pomáhá držet nízko právě umělá inteligence. Užitek z toho může mít učitel hledající podklad k hodině, novinář nebo úředník, který se potřebuje rychle zorientovat v cizí agendě, knihovna i každý, kdo si chce na veřejné téma udělat vlastní názor.
Volné šíření. Licence Creative Commons BY 4.0 dovoluje knihy stahovat, tisknout, půjčovat i dál šířit, pokud je uveden autor – bez poplatků a vyjednávání o právech.
Citovatelnost. Každý formát má vlastní ISBN, každé vydání DOI a autor identifikátor ORCID. Odkaz ve školní práci nebo v článku tak vede přesně na tu podobu textu, kterou čtenář opravdu četl.
Formát podle čtenáře. PDF k tisku a čtení na počítači, ePub do čtečky, HTML k okamžitému otevření v prohlížeči – vše bez ochrany DRM.
Referenční zdroj. Průvodci věnovaní důchodům, veřejnoprávním médiím či umělé inteligenci mohou posloužit jako první odpověď na časté otázky – v knihovně, v redakci i u kuchyňského stolu.
Regionální data. Ročenka Počasí ve Slaném 1940–2025 ukazuje, že podobnou místní datovou publikaci lze bez velkých nákladů vytvořit pro kterékoli české město.
Doufám také, že projekt poslouží jako inspirace dalším autorům. Mnoho lidí má jedinečné zkušenosti nebo hluboké znalosti oboru, ale napsat kvalitní publikaci ještě donedávna znamenalo měsíce práce – a v češtině je okruh čtenářů malý, u místních témat často jen několik set lidí.
Pokud se profesně věnujete jiné práci, nemůžete si dovolit trávit dlouhé týdny intenzivním psaním. Jakmile ale nástroje převezmou většinu rutiny, zbývající práce je časově zvládnutelná a hlavně zajímavější – a hodně se při ní naučíte. Právě v tom vidím odpověď na malý český trh: téma, které by se komerčnímu nakladatelství nikdy nevyplatilo, zvládne jeden člověk s dobrými nástroji.
Stejným postupem – v dialogu s jazykovými modely a pod plnou autorskou kontrolou – vznikl i text, který právě čtete. První verze byla hotová za jediný den, pak následovalo několik kol úprav, editorský posudek a korektury. Když se soustředíte na myšlenky a velkou část přípravných prací za vás převezme umělá inteligence, jde práce rychle – a pustíte se i do věcí, ke kterým byste se jinak těžko odhodlali.
Tím netvrdím, že čistě lidské autorství bez pomoci automatických nástrojů ztrácí smysl. Uvědomuji si i to, jak vyhrocené spory se vedou kolem umělé inteligence jako spoluautorky krásné literatury – končí až u rušení literárních cen a mimořádně ostrých osobních konfliktů.
Osobně si myslím, že už za pár let bude spoluúčast umělé inteligence na tvůrčí práci považována za samozřejmost – podobně jako se dnes nikdo nepozastavuje nad tím, že autor píše v textovém editoru s automatickou kontrolou pravopisu. Úroveň knih a článků by se neměla posuzovat podle nástrojů, s jejichž pomocí vznikly, ale podle hodnoty, kterou přinášejí čtenářům.