Člověk by řekl, že inteligence, přirozená i umělá, je něco nehmotného. Jenže myšlenka se nevznáší jen tak v povětří. Potřebuje mít kde vzniknout a z čeho žít; zkrátka i ona má své hmotné nároky. U AI to mimo jiné znamená účet za elektřinu, a ten není právě malý. Umělá inteligence však energii nejen odebírá, ale také energetiku v mnohém proměňuje. Příští týden se zúčastním konference Energy in Times of Crisis, kterou pořádají Filozofický ústav a Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd, a tento článek píšu, abych si utřídil několik myšlenek.
Datacentra
Datacentra jsou haly plné počítačů, které za nás ukládají fotografie, přehrávají filmy, zpracovávají bankovní platby – a také provozují umělou inteligenci. Jejich celkový účet za elektřinu je ohromující. Podle Mezinárodní energetické agentury loni spotřebovala světová datacentra 485 terawatthodin elektrické energie. To je sedminásobek roční spotřeby celého Česka.
Celý účet za elektřinu samozřejmě nemůžeme vystavit umělé inteligenci. Datacentra obsluhují i běžné internetové a firemní služby a část elektřiny potřebují na chlazení a další podpůrné vybavení, která nejsou určena pro jeden konkrétní účel. Přesně oddělit část pro AI nemůžeme, ale z trendů je jasné, že právě ona je největším zdrojem růstu.
V roce 2025 spotřeba datacenter meziročně vzrostla o 17 procent a u datacenter vysloveně zaměřených na AI o polovinu. Mezinárodní energetická agentura očekává, že se do roku 2030 celková spotřeba zdvojnásobí. Velká většina nárůstu připadne na Spojené státy a Čínu.
Jednotky procent světové spotřeby energie nejsou koncem světa a energie pro datacentra stále není potřeba tolik jako pro průmysl, dopravu nebo vytápění. Nicméně je to velmi důležitý spotřebitel globální a už dnes někde i dominantní spotřebitel lokální. V Irsku loni datacentra odebírala téměř čtvrtinu veškeré elektřiny. Datacentra největšího uzlu Evropské unie ve Frankfurtu mají příkon přes jeden gigawatt, a tak i v Evropě už máme datacentrové uzly, které ke svému pohonu potřebují blok jaderné elektrárny.
Jeden dotaz
Celková spotřeba se skládá ze záplavy malých krůčků. Lidé často řeší, kolik energie vlastně spotřebuje jeden dotaz na chatbota. V médiích zveřejňované odhady se liší i o řád. Starší odhad tří watthodin vznikl v roce 2023 z hrubých předpokladů o tehdejším modelu GPT-3.5. Nový rozbor institutu Epoch AI z února 2025 dospěl u běžného dotazu k 0,3 watthodinám.
Pokud tedy někde narazíte na zřejmě nejrozšířenější mýtus oboru, tedy že dotaz na ChatGPT „spálí desetkrát víc než vyhledávání na Googlu“, ignorujte ho. Čitatel zlomku je odhad z roku 2023, jmenovatel je číslo z firemního blogu Googlu z roku 2009. Sedmnáct let staré vyhledávání se porovnává s tři roky starým chatbotem a výsledek se cituje jako současnost. O realitě nám neříká prakticky nic.
Firmy už začaly čísla zveřejňovat, ale velmi opatrně. Google loni v létě spočítal, že medián textového dotazu na Gemini spotřebuje 0,24 watthodiny a 0,26 mililitru vody. Je to docela věrohodný výpočet z reálného provozu, ale je to medián a různé dotazy se velmi liší. Navíc čísla rychle zastarávají: cena jednoho dotazu klesá, ale přemýšlející modely skládají odpověď z množství malých kroků. Výzkumníci Microsoftu zveřejnili, že zatímco běžný dotaz spálí 0,31 watthodiny, „přemýšlející“ model, který si před odpovědí píše dlouhé poznámky, spotřebuje watthodiny čtyři. Kdyby takové dotazy tvořily jen desetinu provozu, celková spotřeba by se zdvojnásobila.
Proč úspornější čipy nepomohou
Technika se zlepšuje, a to velmi rychle. Podle Epoch AI se energetická účinnost špičkových AI čipů zdvojnásobí každé dva roky a Google mezi květnem 2024 a květnem 2025 snížil energii potřebnou na zodpovězení dotazu na Gemini 33krát. Přesto loni stoupla spotřeba datacenter o 17 procent. Jak to jde dohromady?
Pravděpodobnou odpověď nabízí ekonomie už přes sto šedesát let. Když se v 19. století zefektivnily parní stroje, spotřeba uhlí nepoklesla, ale vzrostla. Levnější pára si našla tisíce nových použití. Ekonom William Stanley Jevons tento jev popsal v roce 1865 a od té doby se mu říká Jevonsův paradox. S auty a ropou to dopadlo stejně: úspornější motory znamenaly víc ujetých kilometrů, ne méně spálené nafty. U AI se projevuje stejný efekt, jen mnohem rychleji. Pokud dotazy zlevní, AI se vyplatí nasadit i tam, kde to bylo dříve příliš drahé: do každého vyhledávání, do každého e-mailu, do každé aplikace v telefonu. Účinnost v rostoucím trhu poptávku nebrzdí, ale pohání.
Odráží se to i na klimatických bilancích firem. Google ve své zprávě o životním prostředí za rok 2025 uvádí 14,5 milionu tun emisí skleníkových plynů, o 81 procent víc než v roce 2019, se kterým své klimatické cíle poměřuje. Microsoft hlásí za fiskální rok 2025 přes 20 milionů tun, o víc než polovinu nad rokem 2020. Obě firmy přitom uzavírají obří smlouvy na nákup čisté elektřiny. Jenže datacentra rostou rychleji než nové smlouvy.
Fronta na elektřinu
Prudký nárůst požadavků na elektřinu vytvořil dlouhatánské fronty na připojení k síti. V řadě nečekají jen odběratelé, na připojení čekají i elektrárny a bateriová úložiště, které by jim mohly elektřinu dodávat. Na konci roku 2025 čekalo v americké frontě 2 060 gigawattů výroben a baterií. Od rekordu z roku 2023 se seznam mírně zkrátil, ale čekání se prodloužilo. Projekt připojený v roce 2025 čekal od žádosti po zprovoznění přes pět let, v roce 2008 stačily necelé dva roky.
Energie se stává limitujícím faktorem rozvoje umělé inteligence. Ještě v roce 2023 byl základním limitem nedostatek čipů: firmy stály frontu u Nvidie. Výrobu čipů lze ale navyšovat rychleji než zpřístupňovat nové gigawatty v síti.
Kdo nechce čekat a má dost peněz, jde přímo k prodejci nebo si staví energetické zdroje sám. Microsoft podepsal dvacetiletou smlouvu na odběr z jaderné elektrárny Three Mile Island, jejíž první blok byl v roce 2019 odstaven jako nerentabilní; 835 megawattů má znovu najet v roce 2027.
Poptávka datacenter obrátila trend, ještě před pár lety se jaderné bloky zavíraly. Jenže největší provozovatelé cloudů běží sprint, zatímco využití jádra je maraton. Nový reaktor se staví deset a více let. Rychlou odpovědí měl být plyn, ale i on se stává úzkým hrdlem. Výrobci turbín dostali loni objednávky na 110 gigawattů, ale jejich výrobní kapacita je 60 až 70 gigawattů ročně, a tak ceny turbín rostou.
Ostrovy s vlastním krbem
Když se na připojení čeká pět let, americká datacentra plánují síť obejít a postavit 100 gigawattů plynových zdrojů přímo v areálu – to je pětina dnešní americké plynové flotily. Největší odběratelé se od sítě odpojují.
Samostatní odběratelé sice nezatěžují síť, ale to neznamená, že nemají dopad na své okolí. V Memphisu firma xAI Elona Muska spustila v bývalé továrně na spotřebiče superpočítač Colossus. Když jí síť přestala stačit, dovezla plynové turbíny. Letecké snímky z dubna 2025 zachytily 35 turbín o výkonu 422 megawattů běžících bez povolení; okres jich v červenci povolil patnáct natrvalo.
Colossus stojí v části města, kde už dříve studie odhadla riziko rakoviny z toxických látek v ovzduší na čtyřnásobek celostátního průměru. Druhý kampus roste za hranicí státu v Southavenu v Mississippi: úřady tam letos v březnu povolily 41 trvalých turbín o výkonu přes gigawatt a proti dalším, které běžely bez povolení, podala žalobu organizace NAACP. Ostrov s vlastním krbem má i vlastní kouř.
Staré ohně
Když nestačí nové zdroje, drží se v provozu staré. Americké energetické společnosti od začátku roku 2025 odložily uzavření nejméně patnácti uhelných elektráren, zčásti na základě nouzových příkazů federálního ministerstva energetiky, zčásti s odkazem na poptávku datacenter. Ministerstvo nouzových příkazů vydalo přes čtyřicet; první z nich federální odvolací soud 11. září zrušil. Celkově Spojené státy loni odstavily 4,6 gigawattu zdrojů místo plánovaných 12,3. To je nejméně od roku 2008. Uhlí na ústupu dostalo od umělé inteligence několik let navíc.
Když máte nedostatek zdrojů, nutně musí následovat útok na peněženky. V síti PJM, která zásobuje 65 milionů Američanů od Chicaga po Washington, se poprvé v historii nepodařilo nakoupit dost zdrojů na kapacitní burze pro bezpečnostní rezervu. Chybělo 6 600 megawattů a cena skončila na regulačním stropu. Podle analýzy institutu IEEFA tři pětiny nárůstu kapacitních cen v aukci pro rok 2025/26 způsobila datacentra. Na účtech odběratelů se to promítne částkou přes devět miliard dolarů. Dříve velký odběratel obvykle síť dotoval, dnes může gigawattový kampus účet zvedat všem ostatním.
A nejde jen o výrobní cenu. Někdo musí zaplatit nová vedení a rozvodny, když si kampus objedná dodávky a potom své kapacity nenaplní. Regulátor v Ohiu proto loni v červenci schválil zvláštní tarif: datacentrum s odběrem nad 25 megawattů platí až dvanáct let nejméně za 85 procent sjednaného příkonu, i kdyby ho nevyužilo, a při předčasném odchodu zaplatí odchodné. Riziko prázdné haly tak nemá skončit na účtu domácností.
Voda
Datacentrum potřebuje vedle elektřiny i vodu, hlavně na chlazení. Ve Spojených státech datacentra v roce 2023 přímo spotřebovala 66 miliard litrů vody. Dalších 800 miliard litrů se vypařilo v elektrárnách, které je napájejí.
Voda se odpaří a někde spadne. To někde ale nebývá tam, kde vodu odebíráte. Městečko The Dalles v Oregonu se po soudním sporu o data dozvědělo, že Google odebírá čtyřicet procent jeho vody. V Memphisu čerpá Colossus z hlubinného zdroje, ze kterého město pije, přes 800 tisíc galonů denně. Recyklační stanice, která měla odběr nahradit, se zdržela a zdražila. Ve španělské Aragonii se hnutí proti datacentrům Amazonu pojmenovalo „Tu nube seca mi río“: tvůj mrak vysušuje mou řeku.
Bohatí elektrikáři
Úzkým hrdlem výstavby datacenter nejsou jen turbíny a transformátory, ale také kvalifikované ruce. Sebedražší zařízení musí někdo namontovat, propojit a bezpečně uvést do provozu. Podle elektrikářských odborů IBEW připadá na dodavatele elektroinstalací 45 až 70 procent stavebního rozpočtu datacentra. Tento podíl zahrnuje celou zakázku, včetně materiálu a vybavení. I v digitální ekonomice má zásadní místo řemeslo. Bez lidí, kteří rozumějí kabelům, rozvaděčům a jištění, se servery nerozběhnou.
Firmy si elektrikáře přetahují a nabízejí jim stále vyšší mzdy. Tím mohou získat lidi pro vlastní datacentrum, celkový nedostatek kvalifikovaných pracovníků se ale nezmenší: zkušený elektrikář nastoupí na jednu stavbu a na jiné začne chybět. Na tento přesun stejných lidí mezi zakázkami upozorňují i zástupci oboru. Vyšší výdělky k řemeslu lákají nové zájemce, ti se však vše potřebné přes noc nenaučí.
O tom, jak vysoko může soutěž o řemeslníky vyšroubovat výdělky, vypovídají rozhovory z Texasu. Zatímco běžný americký elektrikář vydělává 63 tisíc dolarů, televizní moderátor Mike Rowe se setkal s třicetiletými elektrikáři, kteří při práci na datacentru měli výplatu 260 tisíc dolarů ročně. Je to jen příběh, nikoliv důkladná statistika, ale určitě není výjimečný.
Čína: první elektrostát
Zatímco Amerika staví plynové ostrovy, Čína buduje síť. Elektřiny už dnes vyrábí dvaapůlkrát víc než Spojené státy, před čtvrt stoletím jí přitom Spojené státy vyráběly třikrát víc než Čína. Jen loni v Číně přibylo 58 procent nového solárního a 72 procent nového větrného výkonu světa a staví se tam polovina reaktorů na světě. Do přeměny energetiky vložila 800 miliard dolarů, Spojené státy 378. Analytici Čínu nazývají prvním elektrostátem: ekonomikou, v níž elektřina přebírá úlohu ropy a dalších paliv, od dopravy po výrobu. Datacentra do téhle proměny vstupují jako další velký odběratel.
Program East Data, West Computing z roku 2022 stěhuje datacentra na západ k solárním a větrným parkům a k pobřeží místo elektřiny posílá data. Šéf Nvidie Jensen Huang to loni shrnul: „Čína je před námi daleko v energii. My jsme daleko před ní v čipech.“ Obraz má i druhou stranu: uhlí dodává Číně stále přes polovinu elektřiny a loni tam přibylo 78 gigawattů uhelných bloků. V západních provinciích se podle odhadu analytiků CREA a GEM za rok do letošního června nevyužilo 15 až 30 procent větrné a solární výroby a některá tamní datacentra jsou zaplněná z pětiny až třetiny. Hojnost elektřiny čipy nenahradí, poskytuje však do budoucna velkou konkurenční výhodu.
Česko
Česko nehraje první ligu. Naše padesátka datacenter má v součtu 150 megawattů výkonu – sedmkrát méně než Frankfurt. Žádný z velkých hráčů zde nemá vlastní kampus. Microsoft plánoval v Česku datacentrum za miliardy, ale v roce 2024 jeho prezident Brad Smith potvrdil, že firma projekt odkládá, protože v Česku není dost bezemisní elektřiny. Ne byrokracie, jak se rok spekulovalo. Elektřina.
Fyziku ale máme stejnou jako v Texasu. ČEPS v hodnocení zdrojové přiměřenosti počítá s tím, že se Česko ve druhé polovině dekády stane čistým dovozcem elektřiny (loni ještě vyvezlo přebytek přes sedm terawatthodin). Zpráva odhaduje, že v roce 2035 nám bude chybět 1 600 až 1 900 megawattů řiditelného výkonu. Datacentra v modelu ČEPS jako kategorie poptávky vůbec nefigurují.
Blíží se konec uhlí. Skupina Sev.en vypne Počerady, Chvaletice a Kladno, skoro 2 400 megawattů, nejpozději v březnu 2027, a ČEPS už požádal, aby dva bloky Chvaletic dočasně zůstaly kvůli regulaci napětí. Dva nové bloky v Dukovanech mají podle smlouvy s KHNP stát 407 miliard korun a první má najet v roce 2036. Na mapě dostupné kapacity pro připojení počítá ČEPS i ve volnějších oblastech se standardní lhůtou pěti let. Stejné číslo jako v americké frontě.
Do téhle soustavy Česko snad bude stavět AI gigafactory. Vláda v červnu podpořila kandidaturu. V plném provozu má jít o 100 až 200 megawattů, což by podle odhadu serveru Ekonews představovalo dvě procenta české spotřeby. O tom, zda pražská Zbraslav uspěje, se rozhodne do konce roku.
Na trhu s turbínami narazily i české plynové elektrárny, které mají uhlí nahradit: podle e15 mají výrobci vyprodáno do roku 2028 a na turbínu se jinak čeká pět až sedm let.
Když 4. července 2025 vypadl proud v části Česka včetně některých částí Prahy, důrazně nám to připomnělo, že spolehlivé dodávky elektřiny nejsou samozřejmostí. Stojí za nimi soustavná péče o síť, její údržba a plánování rozvoje. Zpráva ČEPS i zpráva expertního panelu ENTSO-E označují za příčinu výpadku pád vodiče na vedení V411 po vadné opravě. Vedle takových poruch však musí plánování počítat i s novými nároky na soustavu. NERC, organizace dohlížející na spolehlivost severoamerické elektrické sítě, už datacentra řadí mezi rizika, která je nutné při plánování zohlednit.
AI mění energetiku
Zatím jsem psal jen o tom, co umělá inteligence energetice bere. Jenže vztah funguje i naopak. Britský provozovatel sítě NESO loni nasadil do dispečinku předpověď solární výroby, která je 2,8krát přesnější než dřívější metody, a odhadem ušetří 30 milionů liber ročně na vyrovnávání sítě.
Největší americký provozovatel PJM nechal nástroj firmy Tapestry ze skupiny Alphabet projít 811 žádostí o připojení výroben o celkovém výkonu 220 gigawattů; předběžnou kontrolu dokladů k pozemkům zvládá v minutách, konečné posouzení zůstává lidem.
V Česku jsou začátky skromnější, ale ne nulové. ČEZ na přečerpávací elektrárně Štěchovice učí neuronovou síť rozpoznávat blížící se poruchy turbíny. ČEPS je jedním z 48 evropských provozovatelů a institucí, které v červnu založily iniciativu AI.Grids pro společný evropský model řízení sítí.
Dopad na energetiku povede i přes laboratoře. Model GNoME od Googlu DeepMind navrhl v roce 2023 2,2 milionu dosud neznámých krystalů a 381 tisíc z nich označil za stabilní. Microsoft s národní laboratoří PNNL prošel za necelý týden 32 milionů kandidátů na bateriový elektrolyt, vybral 18 a jeden z nich už pracuje v prototypu článku; samotný elektrolyt obsahuje asi o 70 procent méně lithia.
Nový nástroj získala i fúze, věčný příslib energetiky. DeepMind společně s lausannskou EPFL v roce 2022 naučil neuronovou síť řídit všech devatenáct magnetických cívek tokamaku. Tým z Princetonu pak o dva roky později předvedl systém řízení, který při pokusných výbojích dokázal předcházet nestabilitám plazmatu.
Od úspěšného experimentu k širokému průmyslovému využití ovšem vede dlouhá cesta – u nových baterií stejně jako u fúze. Pokud se ale podaří najít průlomová řešení, umělá inteligence bude hrát při jejich hledání a vývoji významnou roli.
Kolik to všechno může dohromady přinést? Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že široké využití již existujících aplikací AI v průmyslu, dopravě a budovách by do roku 2035 mohlo snížit roční emise oxidu uhličitého o 1,4 miliardy tun. To je několikanásobek emisí, které datacentra svým provozem vyprodukují. Případné průlomové objevy z laboratoří přitom odhad vůbec nezahrnuje. Agentura však zároveň upozorňuje, že není jisté, zda k tak rozsáhlému nasazení AI skutečně dojde. Potenciál ještě není výsledek.
Stejně jako většina mých textů vznikl i tento v dialogu s několika jazykovými modely. Pomáhají mi s formulacemi, protiargumenty a oponováním mým závěrům. Směr, výběr argumentů i konečná podoba jsou moje, důležitá tvrzení ověřuji ve zdrojích a za výsledek nesu odpovědnost já. Více v úvodním textu blogu. Kniha Umělá inteligence srozumitelně – od fungování modelů po dopady na práci, školu i demokracii, včetně českého kontextu – je zdarma ke stažení pod licencí CC BY 4.0.